Nebojte,na zvonek nezvoním

~~~~~~~~~~~
Chodit si večer ulicí
a koukat do oken
vidět záclony vlnící
pomalu končí den,
v patře se okno otvírá
prachovka vypráší
někdo se na mne podívá
a trochu vystraší,
já se však vůbec nebojím
měsíc je v úplňku
na noční stíny nehledím
teď sním si tatranku,
temná noc ta se nekoná
měsíc a hvězdy září
zasvítí taky do okna
a odhalí i stáří.
Kouzelným svitem měsíce
omládl starý pán
teď prý ho mrzí velice
byl láskou obelhán
a tak se z okna vykloní
hodí mi růže květ
na dlouhém stonku bez trní
mám dál vám vyprávět?

Pak si k té růži přivoním
zeptám se,můžu dál?
Nebojte,na zvonek nezvoním
ten muž ve dveřích stál.
My proti sobě stojíme
stojíme já a ty
a do očí si hledíme
skončily lásky trampoty.

Teď spolu chodíme ulicí
jako dva milenci...
nebo ne?

~~~~~~~~~~~~