předzimní

vychladlé rytiny stop za zrcadlem stepi
cestám připomínaly lana
s magií barometru

směr klesá tíhou za tvým světlem
podsvětí hoří bělostí v bříze
a strohost okamžiku ve tvé tmě mizí
jak v útrobách anděla i dravce

jak oboustranná nečitelnost světa
v uchu hrnku je znát plné znění domu za skly
dálka je jenom slovem právě prasklým

ve viselci srdce

zbyla jen rýha jména
kde bruslař propadl se
k sobě
štěrbinou zamrzlého nebe

prostor má počátek a konec prázdný
jak dávno zapomenutá modlitba