Dušičky

Na Dušičky kráčím známou klidnou cestou, 

kolem chryzantém a jasného třpytu svící. 

Lidé se v tichu šeptem zdraví s úctou, 

hřbitov se v kouzlu večera jasně třpytí. 

Listí zvolna padá na cesty a kamení, 

každý hrob je příběh, co čas nezmění. 

Tváře blízkých vidím v plameni, 

slza se ve vzpomínku promění.

V šepotu větru slyším jejich hlas, 

v objetí noci cítím jejich blízkost zas. 

Lidé kolem sdílí tichý smutek, 

a vzpomínky, co spojují nás. 

Hřbitov září v teplém světle svící, 

podzimní květy vůní plní vzduch. 

Srdce moje plyne v téhle krásné chvíli, 

a vzpomínky, jak písně, znějí v duši.

Na Dušičky kráčím známou klidnou cestou, 

Obklopena láskou.