..a co bude s člověkem-básníkem,co on si počne ?

Myslím,že básník si vždycky nějak poradí
i když svět utichne,on bude dál psát.
Možná už ne na papír,ale do dechu,do světla lampy,
do šumu deště na okně.Protože básník,to není jen ten,
kdo skládá slova,to je ten,kdo vidí víc,kdo slyší ticho mezi větami
a kdo se i ze ztráty učí milovat svět.
Takže co s člověkem-básníkem?
Ten si,i kdyby zbyl úplně sám,vezme z té samoty
zvuk vesmíru a udělá z něj báseň:

Večer u tebe

Na tvé tváři usíná světlo
a já se bojím pohnout
aby se nerozbil ten okamžik
který je blíž než můj dech.