Prach a hvězdy

Na dlaních prach a jizvy dní,

z cesty, co pálí, a přesto zve.

Kdo kráčí tmou, ten v sobě zří

to světlo, co v jeho srdci je.

Každý můj pád je celý svět,

jenž v tichu hledá vlastní tvář.

A duše roste z prostých vět,

že láska není cíl, je zář.

V prachu a blátě našich dní

kvetou sny, co nezmizí.

Kdo kráčí dál a stále sní,

ten ráj svůj v tichu náhle zří.