převoznická II

znám most

jak se propíše do rána

rovnicí dvěma

zcela neznámou

-- den jako stvořený pro loupání zazimovaných slov

pro zhasínání krmítek šera

pro němé hrnky tmy zapomenuté na plotě

pro nahořklé kameny v břiše spavých rostlin

myslím na dno

a na mech

jak obrůstá slunce --

znám světy loňských konců

zásvětí na dně pramice

když přikládám ruce skleníkům zahrady

na prasklou paměť pro čich stesku

--

když hladím hroty

tvým směrem po ježcích

sen přesto zdá se i válce věčně na dotek

přivíráš několikrát oči

znamením tenkého kraje lásky

šelem

nebo baletek