Pokora

Pokora

Přišla tak náhle ta chvíle…

Když duše tvá, volavka se zraněným křídlem,

po hladině bezvětřím ztichlé,

… pojednou…

kráčí i tančí…

Já, snad díky slabosti kolenou,

před takovým obrazem

ve vodě odrazem…

klečím,

s hlavou v pokoře skloněnou…