Jedna chvíle

poslouchám Nohavicu

po skle stékaj kapky

jak do poháru Jana Křtitele

a nejsou trapné ani veselé

a cítím notu za notou

s harmonikou i kytarou

procházet mojí samotou

poslouchám Nohavicu

a za oknem déšť bubnuje

že darmoděj kdesi je

pomalu černá obloha

když písní hledáš odpověď

od ďábla nebo do boha

chci zastavit co uniká

když jsou slova hrou smrtelnou

v tónech starého básníka