Nechte mě ležet u pramene
a jděte si svou cestou dál.
Z vás, každý zapomene,
že jste mě, vůbec kdy, znal.
U pramene, v němž voda
klopýtá, hlasitě, přes kamení.
Byla by, věčná, škoda,
nespočinout, jsme-li unavení.
Zůstanu, tady, u pramene,
mé sny hvězdy přikryjí.
Jejich střípky odlomené
padnou do nočních lilií.
...a tvé střípky snů noční lilie budou dál vyprávět, všem kteří porozumí, nezapomenutelný Kane:-))*
04.11.2025 22:15:24 | cappuccinogirl
Vždy, když zavoní, tak se připomenou a lidé si je přijdou poslechnout. Děkuji za komentář,
ty lichotnice. :-))
04.11.2025 23:44:18 | Kan