Stín prasklé struny na hmatníku
zaplašil falešný tón, čas se ukryl světlem
do starých zdí a šeptá
medem do velbloudích kůží
duje do křtitelnic
když rozkvétám nocí ztrácím hlavu
přichází... On.
Milá Son, goblén tkaný slovy nad touženou osnovou nepoznatelného ženství v němém krystalu Aladinovy lampy. Jen zvon může hovořit o tichu a plavuň o čase. A nikdo o lásce !
05.11.2025 00:25:32 | Matahaja
..."to, co jsem pochopil, je skvělé, takže si myslím, že takové je i to, co jsem nepochopil. Byl by k tomu ale potřeba jakýsi délský potápěč" (přeneseně vykladač významu)...říkal už Sokrates o "temných" textech Herakleita...;-) podobně to mám s tvými texty...ale asi je to tak dobře.
02.11.2025 18:30:51 | Marten
páni Martene... fakt moc děkuju! (musela jsem gůglit toho potápěče:) ...no a, mám to s nimi podobně, já vím, co chci, když píšu, ale stejně potom koukám a objevuju... a moc mě to takhle baví...
04.11.2025 20:57:13 | Sonador
...prostě jsem se zamyslel...možná je to víc než vše hned pochopit...;-) zvláště když píšeš podvědomě...a v obrazech...vhodných k luštění...podvědomému samozřejmě.
05.11.2025 17:05:32 | Marten
"Já potřebuji pokřtít od tebe a ty přicházíš za mnou...?"
Silný /pro mne osobně hodně/ text. Čtu v něm na první dobrou a jsem rád, že ta struna včera praskla...
*
02.11.2025 16:21:38 | vrbák