Šel jsem dlouho pozpátku
To abych byl zajímavý
Ale nikdo si toho stejně nevšímal
Všichni chodili pozpátku
A nikdo si nikoho nevšímal
Železnice neměly vlaky a vagóny
Cesty neměly auta
A láska neměla lidí
Ale nikdo si toho už nevšímal
Rozbitá okna a prázdné domy bez střech
Dveře které nikdo nepotřeboval otevřít
Práh který nikdo nemusel překročit
Vím že to víš a ty víš že to vím ale stejně to ani jeden z nás o tom druhém nemůže říct
Protože jeden z nás je ztracený v kukuřičném poli
A ten druhý ho nehledá protože si myslí
Že ho hledat nemá
Necháme to být a pojď půjdeme dál tou cestou
Ale už ne pozpátku