cítila potřebu
to udělat
něco
v sobě přijmout
a taky
dostat cosi ze sebe
a protože
byla stydlivá
koupila si
všechna místa v kupé…
když se vlak
dal do pohybu
stoupla si k oknu
chvíli čekala
možná i váhala
a pak
pozvolna
začala si rozepínat blůzku…
s každým knoflíčkem
s každým otočením se
jestli někdo nejde
dostávalo se jí toho
co postrádala…
za oknem
míhal se svět
proti té
ubíhající scenérii venku
osvobozovala se někde uvnitř…
vystavila svá ňadra
krajině
městům
lidem
byla to zase ona…
...je mnoho způsobů, jak se najít
tenhle je ale tak zajímavě osobitý
má v sobě kouzlo, ta ONA z básně
a tys jej zachytil nevšedně krásně :-)*
05.11.2025 07:38:45 | cappuccinogirl
Zůstat svůj, vyžaduje odvahu. Je to jako cesta k uzdravení. Ale co tobě budu o tom psát Petře, žijeme to. Tak ať jen máme sílu v té vnitřní touze setrvat. Moc tě zdravím, je fajn tě po delší odmlce tu zase vidět. Ta naše garda je tu už méně často, možná proto, že už musíme sem tam servat ty knoflíky a nadechnout se čerstvosti. Já se právě nadechla*
03.11.2025 08:04:49 | Vivien
drahá Vivien
děkuju Ti za krásné řádky
ve kterých je vždy
přidaná hodnota
moc si vážím Tvé přítomnosti
opatruj se
přeju Ti krásné dny ;-)
03.11.2025 10:13:35 | piťura