Ráno vezmu tašku,
dám si do ní flašku.
Nachystám si sváču,
pak radostí skáču.
Když mám ještě chvíli čas,
lehnu si a mlčím zas.
Slyším pouze velké ticho,
najednou se ozve moje břicho.
Ale teď už musím běžet
a né tady pouze jen tak ležet.
Když dorazím do školy,
dopisuju úkoly.
Uvidí mě učitelka,ta největší mučitelka.
Vlepí mi facku
a řekne mi "fracku"!
Pak v kabinetu sedím
a z okna z nudy hledím.
Náhle vstoupí ředitelka,
celé školy velitelka.
Cítím,že průser budu mít,
z kabinetu chci rychle odejít.
Teď už ale pozdě je,
náhle se říďa usměje.
Oči mám jak míčky,
třepu při tom víčky.
Po tváři mě pohladí,
tajemství mi prozradí.
Z kabinetu odcházím,
šťastně třídou procházím.
A tak školní den,
neskončil špatně přece jen!
Je to roztomilá říkanka. Pokus se do toho vložit víc rytmu, když už píšeš říkadla. Např.
Ale teď už musím běžet
a né tady jen tak ležet.
Tobě tam chybí jedna doba. Máš tam
Ale teď už musím běžet
a né tu jen tak ležet.
Cejtíš to?
A když budeš mít chuť zkus trošku pocity a míň popisný věci... vlož do poezie srdíčko a né jen oči...
Jinak myslím, že máš talent :o)))
Tak vítej na Literu :o))
19.04.2007 20:08:00 | Hannazka