Město spí pod přikrývkou světel,
všechna přání plují vzduchem tiše.
V kalužích se nebe zrcadlí ,
a já píšu dopis, který si nikdo nepřečte.
Nechci dárky, jen ticho a dech,
jen chvíli stát na hraně sněhu.
Cítit, že svět se znovu rodí,
že i prázdné ruce něco nosí.
Tohle jsou Vánoce, co teprve přijdou.
Z rádií zní stará píseň vánoc
v každém tónu trochu jiný domov.
V uličkách se směje čas,
který zapomněl, že nás bolí.
Možná jednou, až se vrátí klid,
otevřem oči a uvidím víc —
že zázrak není hvězda na nebi,
ale ten, kdo stojí naproti mně.
Až sníh roztaje, zůstane v nás,
ten jeden večer, co změnil čas.
Tohle jsou Vánoce, co teprve přijdou,
a já vím, že budu s tebou.