Anotace: ...
La Manche
stíny a bouře minulosti 
se zmítají ve vlnách bílých útesů,
jež stojí tu dávno, od věčnosti, 
zapsány velkými do starých notesů
vyryty zlatavým písmem, 
do knih jenž vypráví lidské dějiny,
 staly se symbolem, místem, 
kde jinak teď tikají věčnosti vteřiny
útesy bílé jsou domovem 
činů tak velkých jako prastarý Řím,
činů, které krví a olovem,
přerostly přes svůj vlastní stín
a když vztekle tu vrčely,
jak smečky psů, motory letadel,
útesy jen s hrdostí mlčely 
a v míru odrážely salvy z jejich děl
dnes už jen útesy v paměti, 
drží ty časy neklidných rán,
kdy mladí chlapci své závětí 
házely do moře přes železný rám
....
stíny a bouře minulosti 
jsou drženy bílými útesy, 
jež budou tu stát už do věčnosti, 
až zmizí z nich všechny nápisy...