Údolí spadolistu

Údolím spadolistu
tříštíš kroky o můj dech
v křišťálech srdečních ozev
jak v tlukoucích zvonech
zapomenutých zvonic,
kde nikdo už nezpívá haleluja.

Jen všechna síla letnic
proměněná v zlato a nach
odevzdaně padá k zemi,
kde lidské nohy
brodí se po kotníky v Boží lásce.

Ta nepřestává padat, až do posledního listu,
aby s potemnělým obzorem
skanula v slzách prosebníků...