Až kohout třikrát zakokrhá,
připrav se, musíme odejít.
Mraky blesk za bleskem trhá,
nebe, lačné zemi dává pít.
Už slyším kohoutí kokrhání,
je sbaleno, jen ještě, ohlédnutí.
Zeď pohladíš holou dlaní:
šedou má nebe barvu rtuti.
Na pozdrav kohout třikrát zavolal,
ozvěna jemu jej třikrát vrátila zpět.
Okolo krku jsem šál svůj si omotal;
kdo ví, jaký, tam, čeká mě jiný svět ?
Musíme žít, život je Dar, a žít ho bez zloby a záště, co v největším klidu, pak sneseme lépe tuhle pozemskou bídu.Napsal jsi to moc hezky.:-)
06.11.2025 17:57:03 | Jeněcovevzduchukrásného