Staré vůně spí nové se probouzí
jak píše do trávy a do listů
studeným prstem řeholníka
mráz který se tepla zříká
v chrámu pro nouzi
v chrámu
kde
dítka mile nezbedná
už od rozbřesku baví hra
jakou že sílu v sobě mají
květy z ledu na oknech
když dechem
okouzlíš