V Z P O M Í N K Y

V Z P O M Í N K Y


Proč musím někdy vzpomínat,
sobě musím někdy lhát,
vždyť chvilky s Tebou byly krásné.
Proč nesmím sebe oklamat
když píši svoje básně.

Proč nemohl jsem s Tebou žít,
společnou cestou s Tebou jít?
Přec věřím v onen obraz,
jenž vnáší do mé duše klid
a na paty se stále lepí.

Však obraz ten
je snad pouhopouhý sen,
Co pravdu velmi zřídka zná.
Však u mne je vždy přítomen,
ale nikdy chyby své nepřizná.