Antidepresivní ráj

V ráji, kde barvy jsou jen chemie,
světlo se láme přes skleněné žíly,
a smích je recept, co pálí v hrdle,
když mysl hladoví po skutečné svobodě.

Stěny šeptají slova v kapslích,
kapky léků tančí jako déšť na skle,
sny jsou sterilní, čisté, uklizené,
bez bolesti, bez hněvu… jen prázdnota.

Ztracená já chodí mezi bílými poli,
kde radost je naprogramovaná,
a ticho křičí víc než činy,
protože dokonalost je jen iluze klidu.

A já hledám trhlinu v nebi,
kde smutek může dýchat,
kde padlý anděl může být sám sebou,
ne jen optimistickým klonem antidepresiv.