H O L U B I C E

H O L U B I C E


Když jednou přiletělas
jak malá holubice bílá
má duše byla jak ve snách.
Snad moje velká chyba byla
a bude dále zas a zas,
já myslel že mám ji na dosah.

Však holubice uletěla,
jak jsem se k ní jen přiblížil.
Snad bála se, snad si myslela,
že bych jí třeba ublížil.

Proč přiletělas holubice?
Proč přešla jsi mé duše práh?
Přiletělas snad doufajíce,
že budu troubit na poplach?

Ne, nejsem žádná siréna,
ni noční trubač na věži.
Jsem jenom člověk co rád Tě má,
snad proto druhé nestřeží.

Já věřím, že najdu Tě,
byť půjdu do neznáma,
nemohu však říct že zajmu Tě
vždyť jsi přece tak krásná.

Přece já říkám vrať se mi,
třeba budu čekat dál.
Nechci se kochat frázemi,
Však nechci být druhý opodál.