tisíc sluncí

tisíc sluncí

myšlenkové pochody 
se rozbijí jako atomy 
při jaderných explozích 
uvnitř našich duší 

a štěpením se dělí 
na odpadní části 
jenž postrádajíc smysl
volně poletují ovzduším 

nakaženým zhoubou 
v otraveném čase 
a do poločasu rozpadu 
zbývá ještě věčnost 

ze které si ukrojím 
střepy jedovatých ran 
a vyřežu ti osud 
jenž byl nám kdysi dán 

a jako volný radikál 
vytrvale hledám pár 
abych zničil život 
jež dán nám byl co dar

a na burze s uranem 
přišel včera krach 
a tak počítám dny 
než proměním se v prach...