Pískový dům
Život není pohádka.
Je to krev, déšť a stíny.
A přesto tu stojím,
ještě kousek nad zemí.
Bojím se otevřít oči,
abych to nestratila –
ten nádherný dům i pískovou zář jeho stěn.
Stěny dýchají klidem a teplem,
které zůstává i po západu slunce.
I ta myšlenka hřeje a voní.
Záclony jsou průhledné, bílé
jak sníh, jak naděje na lepší čas.
Tak otevři oči, i když je někdy realita jiná.
Nezapomeň snít.
Když jsi dítětem,
máš pohádky v čase.
Mladí pořád hrají své touhy a sny,
ale mezi snem a světem dospělých se sen může ztratit.
I tak doufám, že pískový dům se zase vynoří
a že sny znovu ožijí.
Doufám v totéž, u všech lidí...
I já to tak mám
sním a vím, že smím
tak jako to dítě
klidně i ve dne
klidně s otevřenýma očima...
život bez snů by byl chudej
a přišel by o mnoho:-)*
20.11.2025 16:56:43 | cappuccinogirl
„Srdce má sílu nebes, duše i myšlenek.
A pak zjistíš, že právě v tom je tvoje skutečné já,
které dokáže zvládnout i všechny klikaté cesty života.
Tak prosím, kapučinko, vstaň, piš básně… a žij.“
21.11.2025 12:37:18 | Červenovlaska
Líbí se mi poukazování na vztah mezi sny a skutečným životem.
Marty
30
BMI
17.11.2025 10:44:49 | kudlankaW
Děkuji za milý komentář. Jsem ráda, že tam to propojení snů a reality cítíš — často právě mezi nimi vzniká to nejdůležitější, co pak člověk nosí v sobě.
17.11.2025 12:32:07 | Červenovlaska
To je prekrásne! Tak krehké, plné nádeje a snov! Pískový dom, úžasná metafora pre niečo vzácne, čo si musíme chrániť! Nádherne zachytený boj medzi realitou a snom!
12.11.2025 06:39:41 | IronDodo