Pískový dům

Pískový dům

 

Život není pohádka.

Je to krev, déšť a stíny.

 

A přesto tu stojím,

ještě kousek nad zemí.

Bojím se otevřít oči,

abych to nestratila –

ten nádherný dům i pískovou zář jeho stěn.

 

Stěny dýchají klidem a teplem,

které zůstává i po západu slunce.

I ta myšlenka hřeje a voní.

Záclony jsou průhledné, bílé

jak sníh, jak naděje na lepší čas.

 

Tak otevři oči, i když je někdy realita jiná.

Nezapomeň snít.

 

Když jsi dítětem,

máš pohádky v čase.

Mladí pořád hrají své touhy a sny,

ale mezi snem a světem dospělých se sen může ztratit.

 

I tak doufám, že pískový dům se zase vynoří

a že sny znovu ožijí.