Pokušení v kostele

Pokušení v kostele

„Jsi překrásná, dívko,“ pravil Bůh Syn,

„jak slunce, když křivkou

svých zad,

tak, jak to mám rád,

o nohy mé se opíráš.

Vzpomínáš?

Na ty šťastné chvilky

skládané v dílky

prostého lidského citu?

Teď, se mnou jsi tu

a ve tvojí tváři

oči ti září

plachým, poklidným úsměvem,

zeptám se v duchu Otce svého Boha

proč zkouší mě znova

a stvořil tvou krásu, která bere slova?

Jaký tím sleduje cíl?

Přetěžkou zkoušku mi zas uložil;

vždyť je to jen hřeb, co ruku mou

o tu tvou…

dnes připravil…