Katův sonet

plné břicho
země střásá
od básníků ticho
lidstvo jásá

jsme na jedné lodi
jdeme ke dnu
ze tmy se den rodí
hlavu zvednu

zvedat hlavy z koše
gilotiny
snad při štěstí troše
budou jiní

i kat někdy ztratí
hlavu svojí