Slunečník z Aruby.

 

 

Podzime, podzime

ty něžný kapsáři

po čem se poznáme

už teď jsme bez tváří

 

podzime, podzime

obracíš naruby

vše, co je ozimé

slunečník z Aruby

 

v propasti světla

oblohou drnčí

barva se spletla

zšedla jak hrnčíř

 

bělokur svítání

nevraží na svůj šat

kůň padl ve stání

není se čeho bát

 

a předsaď tu ránu

aby se netrpělo   !