Když potýkám se se slunečním svitem,
cítím se chráněn jak jaderným krytem,
cítím se odevzdán těm, kteří pravdu mají,
jenže někdy je to v pytli a jindy zase v háji.
Potloukám se v provoněných nocích,
ten verš, sloka v několika krocích,
má za to, že všechno krásné zdá se,
o nic blíž ani dále k mojí spáse.