za zrcadlem zahrada/les

výšina letí listovím
v nádechu mramoruje
i tmou zuhelnatělé ticho
světlo
zalknuté na délku těla stromu
křtí v neprůhledných branách
dřevnaté podoby budoucnosti
až tam
kde již nepřítomná tíha
ostře vpaluje zasklené touhy
do jantarových cel
s bolestí ran hluboko vrostlých
..

stvořená druhý den
od torza danae těhotné neklidem
ráj ztraceného domova
jej marně hledá znovu
němá notová osnova
pro ticho
vymkla se slovu
některá přesýpací hodina
k ní marně hledá tečnu
za zrnkem písku v dlani
ukrytá věčnost