Sonet s přechodem

až jaro dívky rozbalí
zůstanou svetry v skříni
zkus sebrat trochu odvahy
přiznat si že jsme jiní

každý má svoji planetu
každý má svoje peklo
každý má v sobě samotu
a v očích touhy světlo

zda je to jenom o vzhledu
posoudit nedovedu

ač pod nosem ti knír raší
stále jsi moje žena
v hlavě ti pořád haraší
v tom není žádná změna