Vysnil
Vysnil jsi si mě.
Nedělej to, když poslouchám každé tvé slovo.
Chceš dokonalost samou,
ale to já nejsem.
Já – jsem já,
se svými démony a strachy.
Ty chceš bezchybnou bytost,
ale já nejsem víla z pohádky.
Realita je tvrdá,
tak přestaň chtít, co nejsem.
Vysnil jsi si iluzi,
ale to já nejsem.
Tak to nedělej
a pohádku nech dětem..
Co si vysnil, ty třeba nenaplníš, ale to vůbec neva. Píšeš to přesně, žádný iluze, žádný pohádky. TY jsi jaká jsi, měl by tě tak začít brát, měl by tě konečně OBJEVIT*
21.11.2025 20:40:17 | cappuccinogirl
Kdyby oba,co milují,nechtěli přetvářet k obrazu svému a kdyby ti samí dva byli schopni respektu k druhému,tak by se někde uprostřed měli protnout v rovnováze...je to ale kumšt,pro nás nepoučitelné smrtelníky...:)
16.11.2025 20:47:18 | Dreamy
Je to přesně tak — dva lidé se mohou milovat sebevíc, ale pokud každý tahá lásku na svou stranu, ztrácí se to nejdůležitější. Rovnováha v lásce je jako jemná linka, kterou oba musí chtít držet. A když se to podaří, vznikne místo, kde se dva světy potkají bez boje, bez přetvářky… jen tak, jak jsou. A ano, pro nás smrtelníky je to občas těžká disciplína — ale o to krásnější je, když ji zvládneme aspoň na chvíli.
17.11.2025 09:30:36 | Červenovlaska
Líbí
16.11.2025 11:01:50 | mkinka
Moc děkuji mě tvé básně taky.
16.11.2025 14:21:20 | Červenovlaska
Vážím si.
16.11.2025 14:31:12 | mkinka