Samurajský meče

Už nemohu ani slyšet o samurajských mečích 

nechal bych je tam viset

ale ony samy se mi vtírají do mysli

stejně jako dva páry kaštanových očí

které už nikdo neuvidí spolu

bělmo těch mých podlité krví 

kvůli slaným řekám a nedostatku spánku 

zoufalé výkřiky nahoru ke stropu

ona ale není na stropě

...

a co ty její?

zvlhnou někdy při vzpomínce?

zastaví se na předmětech, s kterýma jsem spjatý?

ne. i jediné slovo je víc než všecko 

bezcenná nicko!

...

vidím jak furt drží je

dva samurajský meče

stále do mě seče

prej že čas vše odlije

však dál se to vleče 

a mně na umření je