Společný

Dotýkáš se ticha
a mně se v dlani láme světlo,
jako když se noc rozhodne
ještě neodejít.

Ticho se vrství v tichu,
v klenbě pod klenbou.

Zůstávám stát —
na prahu mezi kroky.

Polož teď slovo do mého ticha.

Vrátím ti hlas.

A možná právě tam,
kde ty hraješ na varhany 
a já na šakuhači, 
v té jediné chvíli bez dechu,
tehdy a tam
začne 

náš 
společný tón.