Křehké nitě

Jsem tu pro věci, rozbité a křehké
ty tvory, kteří déle neudrží záři
V střetech s minulostí, již je opakovat lehké
A v budoucnosti, kterou tvoří lháři
Dávám víc, než všechno, pak jsem obnažena
Trnům růžovým, však na nich ani květ
Na pomezí všeho tvoří sen a žena
Celek nerozlučný v pevné síti vět
Co mi v očích plá, když vkřičím do ticha
Pravdu, kterou city mnohdy dochutí?
Zbyde jedna linka, příliš křehká, lichá,
Je to píseň světa, píseň labutí