V obchodě se zrcadly

Zírám přes jeden tah prstem
na zamlženém okně.
Mám dojem, jako by byl leden,
kvůli mlze na okně,
a vkráčím přes práh nejeden.

Zírám na bledého pána v kabátu,
má ho přehozený přes ramena,
prázdné rukávy se mu houpají podél těla.
Kráčí po ulici podél budovy senátu,
je už večer, ale ulice je osvětlená
lampami, mžourajícími do šera.

Dokážu poznat, že spěchá,
i když kráčí rozvážně a právě včas.
Dokážu poznat, že prchá,
i když se nebojí, možná jen občas.

I kdyby se bál, vím,
že by nezrychlil krok.
My na něj počkáme.
Ale já Tě prosím,
aby přešel blok,
snažně prosím, Pane.

Prosím o kousek tepla,
mám dojem, že je leden.
Všechna okna oslepla,
jak já zírám dovnitř
přes jeden tah prstem.