Vezmi si můj pot i krev,
rozum a cit.
Poslední bonbon — ten mi nech.
Bourbon, líh
i předstíraný smích.
Na mých rtech
zebe první sníh.
V prázdných zdech,
jak včera na jarmarku.
Běž si, kam chceš.
Na procházce po Jiřáku
v zimě burčák nenajdeš.
Ty jsi král Artuš a já Johanka z Arku.
Při skládání partitury.
Bůh to slyšel a radějc dveře zamknul.
Žádní umělci — jen dvě nuly.
Tak tak, to je ten úděl umělců... Nápaditá a pěkně zkomponovaná báseňka ... ST
20.11.2025 19:55:22 | Pablo Kral
Ďakujem ti za nádherný komentár. Veľmi ma teší, že si v básni našiel všetky tie vrstvy a nálady, ktoré som do nej vložila. Tvoje slová ma fakt povzbudili.
20.11.2025 10:40:43 | Winnie
Wow, táto báseň je fantastická! Plná kontrastov, melanchólie a štipky sarkazmu! Milujem tú kombináciu obety, osobnej krízy a absurdných metafor. Neskutočne silné!
20.11.2025 07:26:29 | IronDodo