Stín z hvězd

Jsem stín, co z hvězd se rodí,
jen slabý, bezmocný, neviditelný,
sotva mě kdo najde v šedi noci,
ztracený, neužitečný.

Když světlo slunce zemi hladí,
a ostatní stíny tváře chrání,
být tak úkrytem před jeho září,
to je mé jediné přání.

Toužím stát se stínem ve dne,
co sílu slunce z tebe sejme,
vyhledávaný, co žije užitečně,
ne co z hvězd zrodil se zbytečně.

Však noc mi dává jen mlhavý svit,
jsem přítomný, a přesto nic.
Jen šeď tmy, jen prach a sen,
chci tak moc být stínem ve dne jen.