I. Tu všechnu nekonečnou osamělost

Jako stín života
nocí bez ploutví
moře tká
podvědomě
chaos vesmírného dna.
Tam dole se třpytí
ta louže,
co stírá mé já.

25.11.2025 15:31:57 | mkinka

To měla být básnička na přivítanou.

25.11.2025 15:32:45 | mkinka

nečekané a velice milé :)
Krása moc děkuji

25.11.2025 18:45:27 | Arteus

Hlavně, že udělalo radost

25.11.2025 19:05:19 | mkinka

Krásne

25.11.2025 09:57:31 | Bosorka9

Líbí

22.11.2025 01:08:10 | mkinka

Děkuji ti

22.11.2025 01:22:14 | Arteus