Bojím se hororů,
nechodím tančit.
Modlím se nahoru,
vím, co mi stačí.
V přírodě radši jsem
než v šumu kanceláří.
Věřím, že náhody
k životu patří.
A taky dobře vařím.
Vánoce trávím s mámou,
noblesní starší dámou.
Strašáky ve skříni
odháním plyšáky.
Někdy se pořád cítím malou —
princeznou s hvězdou na čele,
s přítelem v chvíli danou,
pak dívkou trochu polámanou,
občas i starou pannou,
pochoutkou zakázanou.
Já vím — žerty stranou.
Čas mezi vteřinami
utíká jak hrom.
Pusu
a dom!
Taky se bojím hororů, ale má na to fígle a jsem pak za hrdinu. Propletu si prsty a dívám se skrz ně a když je to moc strašidelné, dám před obličej kolena. Líbí se mi Tvůj nadhled a humor i jistá dávka ironie. Krásný večer Winnie a těším se zase mezi řádky
27.11.2025 00:45:03 | Akrij8
Úprimné, hravé a plné života! Ten záver, "Pusu a dom!" - úplne vystihuje tú túžbu po pokoji a pohode.
25.11.2025 06:37:42 | IronDodo
Pokud jsem správně pochopil ten konec, pak bych v celé básni očekával více náznaků :) jinak se mi tvé básnění líbí, ale někdy se mi to jeví tak, jako kdyby to místy psala schizofrenní nedospělá paní :)
24.11.2025 07:26:08 | xMichael