Večer rychlý.
Zamrzlé auto.
Dělej,tati.
Motol znáš zkratky.
Bolí a děsí.
Ten mráz.
Nastartovat
a já lapala vzduch.
Rychlost bez předpisů.
Jde o čas.
Modlím se
a v křeči.
Příjem,tam už dál nemůžete.
Rodička jde sama.
Chodba je tíseň.
Ale blízkost vřelá.
Dědečku, máte vnučku.
Padesát tři centimetrů.
Čtyři kila osm set osmdesát osm.
Zdravá a krásně opálená.
Slavte, Vaše dcera odpočívá.
Na sále...
Nechcete špenát , bramborový knedlík?
Přinesu vám to, na lůžko.
Směje se sestra.
Děťátko uhlidame.
Jste příliš slabá.
Dneska se rodí jen holky.
Věc milá.
To je silný príbeh! Od mrazivého začiatku plného strachu až po tú neskutočnú radosť a úľavu! Fantastické! Blahoželám babičke a dedkovi k vnučke! A ten koniec so špenátom? Úžasné, ľudské a s humorom!
25.11.2025 06:32:50 | IronDodo
Děkuji,ten příběh je popsány jak to bylo..24.11.1998,
Vrátila jsem se o pár let zpátky,aby dcera měla dokumentací svého narození.
Děda tam opravdu tenkrát byl, babička čekala doma.
Je to album mého života.
25.11.2025 06:37:31 | mkinka