Nedělní odpoledne, nechat se přenést v čase
tajemná ložnice v duchu hesla spoustevníka
ach děkuji, ráda si dám šálek horkého čaje
toužíce po aktech milostného výtržníka
a nedbaje, že dostaví se morální připomínka.
Nenechal jste mě sedět s nohama zkříženýma
nemusel zhasínat svíčky ani petrolejové lampy
sama pak neklečela jsem s rukama sepjatýma
polibky, duše a tiché výkřiky hodiny jsme kradli
a krásy vašich zlatých pokladů žárem hasly.
Dotek nebe mezi stehny a kapky mezi ňadry
prosila hvězdy, ať září tu noc o něco déle
ty však skryly se s výsměchem mezi mračny
a skončila ona kouzelná listopadová neděle.
Byla jak najít poklad, který vám ale jiný sebere.
Rozkošný opus.
26.11.2025 19:09:13 | kudlankaW
Že by až tak? Opus. Snad jen, že je to rozvláčné... Potěšena jsem však velice.
26.11.2025 19:13:12 | karolinakarol
Ale jen neříkej, báseňko. Že sis neuloupla z nebe alespoň hvězdičku. I to nebe je, jak zdá se nám, jen z pidi hvězdiček. Poskládejme...
26.11.2025 12:01:27 | šerý
Něco jsem si z jejich záře asi teda nakradla :-) Bohužel ne zcela beztrestně. Děkuji za hezký komentář.
26.11.2025 19:08:51 | karolinakarol