anatomie listopadu

po poli chodí loutkář
ten bludný pěšák města
a natahuje cvrčky
když přestane nebe ustrne
tma zaspí ve strašácích dětství

ještě je k zahlédnutí slepce
úkosem světla
krajnosti těžknou štětce

mezi mohylami sklizně
smráká se do obrysů paměti
do vrat nebe přibitý podzim
jak netopýr

země krvácí dýmem z natí
je pádem srdce
střemhlavé poštolčí zaseknutí
uprostřed mojí hrudi
kočičí truhla tvého zlata

na cestě za erupcemi slunce
balzám topolů jak obklad na bolavé oči
jsem plná hlíny
dech táhne dno
nesnesitelné, věčné