Dům na návsi

Dům na návsi

 

Na návsi stojí dům,

co šeptá prkny.

 

V zimě si obléká

kabát z omrzlin,

na jaře navléká

vůni růžového keře,

v létě má stěny prohřáté sluncem.

 

Nádvoří plné tichého šepotu lidí

a nepatrného zpěvu,

všude voněly růže.

Po večerech lampy svítily tak jasně,

že i temné zákoutí prozářily.

 

Zahrada pod světlem

hořela barvami —

a mezi nimi spala jabloň

a tráva tiše rostla,

jako by čas věděl,

že na některá místa 

se spěchat nesmí.