Kámen
prastarý svazek mlčení
v nitru svém se nešíří žilnatinou
jako těla tvorů z masa
nýbrž sálá dutými kapilárami křemene
jež tepe, avšak beze spěchu
Jeho šťáva je tuhá
průzračná jako sklo před puknutím
a kdo by ji okusil
ucítil by na jazyku chlad olova
a trpkost dávno pohřbených dešťů
Když kámen kvete
činí tak pod povrchem času
Jeho poupata jsou ostnaté sféry
jež se lámou zevnitř
a pukají v tichém tlumení
jako kroky na zmrzlé zemině
04.12.2025 22:24:02 Krahujec
Opět extrémně bizarní volba slov v obrazu težkého surrealismu. Tahle tvrdost kamene je šílenost sama. Ale má to příběh a duši a to je důležité.Palec nahoru.