Mrtví ptáci
Přiletí vánek, pohladí tvář,
pak políbí vlasy;
zavzpomínat
zatoužil snad
na staré, dobré časy,
kdy směl jak uragán,
do všech světových stran,
s vichřicí se líbat…
Dnes v zákoutích měst,
zbývá se plaše dívat
na dlažbu slepých cest,
kde zbytky mrtvých ptáků,
jež padli z výšin mraků,
když o okenní rám vaz srazili si
asi,
pro všechny na světě… poztrácené krásy…
Smrtka ptáků se obléká v rubáš černých havranů a jejich duše zmírá na márách jejich utichlého zpěvu. Dají se vyslechnout jejich příběhy v jarním šepotu listí bělostných bříz.
Rád jsem si nahlédl, bezhlavý jezdče*
05.12.2025 23:21:00 | šerý
... no... a tohle je typický příklad toho, když komentář přebije původní text... děkuji...
06.12.2025 10:47:45 | bezhlavý jezdec