Temena rusovlasých lilií
tepají a dech se tají
v mokřinách ze slz
jezírek pod víčky
jak břízy prostřené
v pavučinách...
Čápi už netáhnou
a rozsypané řasy času
probíjí do pocitů
ukrytých v srdci zvonů
ale jen včera
nikdy ne dnes...
Husí brk bodá v prst
by do slabin vepsal kšaft
dýchaje jak šarlat
jež kape tu do trávy
jak dopis co zítra
oheň v krbu vstřebá
pak i čápi potáhnou
do pustin...