Strach

Škrábe na dveře.
Známý pocit, visí ve sféře,

ztěžkne do kruhu,
když se zastaví u tvého prahu.

Tiše mi šeptá,
a cizí myšlenky do hlavy vkrádá.

V koutě místnosti
se něco pohne — jako vítr listím.

V temnu mého pokoje,
v tom temnu něco je.
Mám či nemám se otočit,
mám či nemám oči sklopit.

Zvuky ve tmě —
a ozvěnou je jen strach uvnitř mě.

Spatřím zrcadlo —
a z jeho odrazu je mi mdlo.

To, co škrábe,
není venku, ale uvnitř.

Mysl je slabá,
dochází mi, že musím pryč.

V temnu mého pokoje,
v tom temnu něco je.
Srdce mi bije v krku,
a já už mířím k úprku.

Mivo 7.12.2025