dny plné hladin

ledovec čímsi protkaný
na souvrati běloby
obzor zaskřípal vranami

z ledového podloží
hladina nebe snímá
vleklé tělo tmy

jak v beránčím snu o vlčích smečkách
je vlastní nekonečná stopa
těžištěm hladového dna

i v kazatelnách
čas znachověl
a v odlitcích skel pak počkal
na prázdné nebe na zemi

kde noc pravidelně zdá se mi
v naléhavém tichu. doslovná