Louka

Louka

Vzpomínám na louku, na louku plnou kvítí,

na rozkvetlé stromy, jak teplé slunce svítí...

Být tak malíř, hned usedla bych do ní,

poslouchala zvonečky, jak nádherně zvoní...

Nakreslila květ, a čmeláka na něm,

v dlani měla berušku, zpívala ji rázem...

Chytila bych motýla a zas je něžně pustila

toulala se s vnoučaty, o zážitcích mluvila...

Louka je nádherná za tepla i za chladu,

jak mráz šimrá, mění tvar a barvu.

Když sníh napadá, a nikde nikdo není,

povrch se třpytí, oči se noří do snění...