hostina

Srpen už uklízí ze stolu hostinu,
upírá milencům poslední vzdech,
i věže kostelů zaklíná do stínů,
zlodějům příběhů úží se dech.

Na rohu postává jen pocit prázdnoty,
s krabičkou hřebíků namísto cigaret,
kladivem požehná křížům mým u cesty,
s jekotem otvírá úzkostí kabaret.