Promenáda
Promenáda
Po nábřeží oční stíny
pasou tvá víčka chladná
javorové spirály kmenů
ukrajují měsíc jak bochník
obilí učesaného ranním snem
brodícím se v tyrkysu tužeb...
Žádáš světlušek rej o milost
hladem po plástvi strdí v srdci
na rozhlednách pomíjí i hlubiny
i moře co krev mu proudí z úst
i ty obrazy vpité do kůže
jak rašeliny pohlcují domovy
bílých vran...
Tvé dopisy čtou už jen slepci
co namátkou do noční brízy
máchli březovou holí, a pak
v tišinu na spánku nahých múz
sypali písmenka ze svatých knih
mniši zhášeli svíce s vinětami
a housle mlčely
dávaly tušit
že nábřeží osiřelo...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk16.12.2025 10:47:02 cappuccinogirl
Krásný poetický text, opravdu, ale nejvíc mi dala poslední sloka - utáhla by tu poezii tady klidně sama, je skvostná*
13.12.2025 10:50:37 IronDodo
Toto je neskutočne krásne! Temné, poetické, plné obrazov... úplne ma to vtiahlo do deja! Tá metafora "oční stíny pasou tvá víčka chladná" je geniálna!
12.12.2025 21:04:20 Vaska49
Krásná báseň. Moc se mi líbí třetí sloka.
"v tišinu na spánku nahých múz
sypali písmenka ze svatých knih
mniši zhášeli svíce s vinětami"
